Komedie

Komedie je divadelní, stejně tak literární útvar, který má za úkol pobavit diváka. Komedie, stejně jako pohádka, skončí vždy šťastně. Komedie je tedy pak opakem tragédie. Úkolem komedie je zveličovat a udržet si nadhled nad lidskými slabostmi a chybami. Základem komedie je humor a vkusný nadhled nad věcí. Hrdinovy problémy se nakonec vyřeší a všechno dobře dopadne. Spousta zábavy a šťastný konec, co více si v dané situaci přát.

Komedie jako název
Název komedie vznikl z řeckého slova kómos. Původ tohoto slova je spjat s Dionýsovým kultem, kómos znamenalo něco jako malé dionýsie. Už tímto označením bylo dáno, že komedie je něco méně než tragédie. Ne, že by komedie nebyla umění, ale tragédie byla vyšší umění. Každá hra se odehrávala v kostýmech. Součástí divadelních her byly sborové zpěvy, které sloužily pro udržení děje. K hlavním prvkům komedie patří veselé scénky ze všednodenního života.

Jak vznikla komedie
Komedie už od počátku divadla byla považována ve starém Řecku za nižší uměleckou formu než tragédie. Komedie se skládala z řady jednotlivých výstupů, které byly často bez dějové, časové i místní souvislosti. Komedií často provázel šprýmař, nebo nějaký místní blázen či chór. Teprve později ve starém Řecku začala komedie získávat dějovou souvislost. Ale svého vrcholu dosáhla teprve ve starém Římě. Komedie vznikla v Aténách a měla tři fáze:

• Stará komedie
Stará komedie byla úzce spjata s životem obce. V této době se komedie zabývala především kritikou nedostatků v politickém životě. Předmětem kritiky byli nejen politici, ale i filozofové, sofisté a autoři tragédií. V komediích vystupovali především sólisté. I zde hráli ženské role pouze muži. Vedle sólistů zde vystupoval sbor, který byl často maskován jako zvěř, loď či oblaka. První komedie měly často fantastické náměty. Z této doby jmenujme alespoň některé autory komedií: Aristofanés, Kratínos či Eupolis.

• Střední komedie
V těchto pozdějších komediích začíná ztrácet sbor svou úlohu, má o mnoho menší význam. Vystoupení sboru (písně i tance) již nemají za úkol posouvat kupředu děj, ale především vyplňují přestávky. Vystoupení sboru už většinou nesouvisí s dějem. V této době dochází ke změně politických systémů. Nebylo tedy potřeba politických her. Z komedií se vytrácí útočnost, obscénnost i adresná kritika a přibývá naopak směšnost. Z této doby jmenujem alespoň tyto autory: Antifanés a Anaxandridés.

• Nová komedie
V nové komedii mizí zcela spojení s Dionýsovým kultem a vytrácí se z her fantastičnost. Již se nehrají ani politické komedie. Převládají náměty ze všednodenního života střední vrstvy. Hlavními motivy těchto her byla láska s překážkami či peníze. Mezi nejznámější autory těchto her patří Menandros či Filemón.