Tragédie

Pojmenování tragédie pochází z řeckého slova tragóidiá – zpěv kozlů, tragos – kozel a óidé – zpěv. Tragédie je forma dramatu, která má vážný obsah. Hrdina této divadelní hry se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem. V marném boji takovíto hrdinové následně podléhají svému osudu a jsou dohnáni k záhubě.

Tragédie vznikla stejně jako komedie již v době starého Řecka. Rozvoj se pak v plné šíři uskutečnil až ve starém Římě. Pokud se chcete o řecké tragédii, jejím vzniku i složení dozvědět mnohem více, můžeme vám doporučit Aristotelovu Poetiku. Jde o nejcennější pramen teoretických poznatků, co se týče tragédie.

Struktura tragédie podle Aristotela:
Aristoteles se ve své Poetice zabývá tragédií velmi podrobně, mimo jiné tragédii dělí na tyto části:
• expozice
• kolize
• krize
• peripetie
• katastrofa

Vývoj tragédie
Stejně jako drama, neboli divadelní hra všeobecně, vznikla tragédie ve starém Řecku. Tragédie vzešla z dramatizace sborových písní, které byly přednášeny při oslavách boha Dionýsa. Tragédie byly velké dionýsie. Místo herců v divadelních hrách původně vystupoval pouze sbor, který přednášel písně. Občas se vedle chóru objevili satyrové, kteří oblečeni do kozlí kůže také přednášeli pouze písně. A odtud pochází pojmenování tragédie.

Tragédie již od svého počátku byly považovány za vyšší umění. Ale jít do „divadla“, bylo tehdy záležitostí několika hodin. Tragédie se hrály po třech od jednoho autora, tedy se předváděly trilogie. Tímto však divadlo nekončilo. Toto představení doplňovalo ještě jedno satyrické drama.

Moderní tragédie
Také moderní evropské drama vychází z klasického antického dramatu. Podobnosti můžeme vysledovat například v Schillerově osudovém dramatu i klasicistním francouzském dramatu ze 17. a 18. století, vzpomeňme například Voltaira.

Tragédie vždy plnila funkci katarze, neboli očištění. Diváci zažívají při představení situace, při nichž mohou vybít své vášně a emoce. Díky těmto přednostem se divadlo stalo důležitou součástí lidského života.